Farář a později biskup katedrály v Regensburgu, zkušený pedagog a školský inspektor, který zažil úpadek v oblasti výchovy a vzdělání dětí a mládeže, morální bídu celé společnosti a nakonec zavření kláštera a klášterní dívčí školy v Stadtamhof.
Tyto situace přiměly biskupa Wittmanna k hledání konkrétního řešení kritické situace rodné země. Jeho osobním a pastoračním zájmem bylo posilovat lásku k Božímu slovu. Přeložil Nový zákon a doporučoval horlivou a pokornou četbu Písma svatého a život podle něj. Sestavil učební osnovy pro plánovanou farní školu a osobně připravil tři nadané dívky, mezi nimi i Karolínu (budoucí bl. M. Terezii Gerhardinger), aby v ní mohly vyučovat. Jako duchovní učitel a vůdce pěstoval biskup Wittmann v Karolíně semeno, které přineslo plody zcela neobvyklým způsobem. Vedl ji po cestě bezpodmínečné odevzdanosti Bohu ve službě druhým. Pod jeho vedením Karolína stále jasněji rozeznávala své povolání. O svých plánech a přáních založit nový typ řeholního společenství jí však neřekl nic až do chvíle, kdy mu Karolína sama vyjevila své touhy po zasvěceném životě a službě těm nejchudším.
Biskup Wittmann byl přesvědčen, že žena má velkou úlohu při budování lidské společnosti. Modlil se, aby budoucí společenství řeholních učitelek bylo formováno a připraveno dát obyčejným lidem patřičné vzdělání, které je připraví na podmínky současné doby. Biskup Wittmann sám žil velmi skromně a obětoval svůj život těm, kteří byli chudí a v nouzi. Vynášel zraněné vojáky z hořící vojenské nemocnice, staral se o lidi trpící tyfem. I když riskoval svůj vlastní život, nosil jídlo lidem, kteří byli kvůli povodním odříznutí od světa, a založil polévkovou kuchyň pro chudé děti.
Podle jeho příkladu přijalo mezi sebe společenství Chudých školských sester Naší Paní v Neunburgu vorm Wald hluchoněmou dívku.
Dne 8. března 1833 Biskup Wittmann nečekaně zemřel v pověsti svatosti.