Sv. Augustin, biskup, je jedním z nejvýznamnějších církevních učitelů. Narodil se 13. listopadu roku 354 jako prvorozený syn pohana Patricia a horlivé křesťanky sv. Moniky v Tagastě v Numidii, jež byla součástí římské provincie v severní Africe. Jako mladý muž s impulsivním a prudkým temperamentem se úporně věnoval studiím a snažil se zcela proniknout do tehdejší vědy. Stal se skvělým profesorem rétoriky nejdříve v Kartágu, pak v Římě a v Miláně.
Celým srdcem žíznil po pravdě a štěstí. Mnoho let žil daleko od Boha, spoután hříchem a s "otupenou" vůlí. Jeho matka sv. Monika se vytrvale modlila za jeho obrácení.
Na Augustina zapůsobila kázání milánského biskupa sv. Ambrože. Augustin byl ve své zahradě, kde slyšel neznámý dětský hlas - "VEZMI A ČTI!". Vzal do rukou Písmo svaté a v tu chvíli byl jeho rozum náhle prozářen světlem jistoty, a jeho nepokojné srdce se uklidnilo. To se stalo na podzim roku 386. Po velkých vnitřních konfliktech mezi touhou po poctách, moci a manželství na jedné straně a přáním zasvětit svůj život přímo a plně Bohu na straně druhé, dospěl při čtení Epištoly sv. Pavla Římanům (13, 12-14) k rozhodnutí. Opustil učitelskou dráhu a usídlil se v Cassiciaku, v místě pokoje a ticha, kde uváděl do praxe evangelium v hlubokém sdílení přátelství, životem v tichu a pokoji, naplněným neuhasitelnou vášní pro Pravdu. Takto se připravoval k přijetí křtu, k němuž došlo na Bílou sobotu roku 387 z rukou svatého Ambrože. Byl pokřtěn spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alipiem.
Po návratu do Tagasty prodal všechen svůj majetek a předložil program společného života: v chudobě, modlitbě a v práci. Díky jeho mimořádným přirozeným hřivnám a daru Boží milosti neustále kolem něho rostla skupina přátel, z kterých Augustin později vytvořil první komunitu mnichů.
V roce 391 se stal knězem a o pět let později byl vysvěcen na biskupa v městě Hippo. Žil ve společenství se svým duchovenstvem podle přísných pravidel, denně se veřejně účastnil mše svaté, kázal každou neděli a v postní dny, připravoval katechumeny ke křtu a dbal na materiální potřeby církve a chudých. Byl inspirátorem řeholního života, neúnavným pastýřem duší, nekompromisním zastáncem spravedlnosti, nadšeným obráncem víry a pravdy, mužem modlitby. Obdivuhodně a neúnavně shrnul takřka celé myšlení své doby do svých spisů. Po 34 let vykonával biskupský úřad v této severoafrické diecézi a stal se jedním z největších biskupů v dějinách křesťanské církve.
V roce 429 Vandalové přepluli Gibraltarskou úžinu a napadli sever Afriky. Augustin, "obléhaný se svou obcí", zakoušel hořkost a smutek. Povzbuzoval své věřící k obraně. V třetím měsíci obléhání, ve věku 76 let života, 28. srpna roku 430, zemřel.
Augustinova pravidla řeholního životabyla přijata mnoha mužskými i ženskými řády, rovněž sestrami de Notre Dame, a mají vliv i na život nás, Chudých školských sester Naší Paní.
Vytisknout stránku