Touto nedělí se před námi otevírá Svatý týden. Jeho dny jsou v Liturgii slova pojaty zcela ve znamení Kristova utrpení. Dostáváme tak příležitost promýšlet ve velké důvěře v Boží moc, o tom, co Bůh učinil skrze Krista k naší spáse. Naplněni nadějí vyhlížíme Ježíšovo vítězství nad hříchem a smrti.
KVĚTNÁ (PAŠIJOVÁ) NEDĚLE A
"Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: „Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek." To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara." Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!" Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?" Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta." (Mt 21,1-11)
BÝT S OPUŠTĚNÝM JEŽÍŠEM
Prosím o milost věrného setrvání s opuštěným a zrazeným Ježíšem.
- Budu kontemplovat Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma. Příchod jeho umučení a smrti je už blízko. Ježíš se zjevuje jako tichý, pokorný a laskavý král.
- Uvědomím si, že Jeruzalémem je moje srdce. Je to místo svaté a dům Boží. Ježíš v něm touží kralovat. Prosí mě, abych mu dovolil kralovat v mém srdci.
- Dokážu ho pozvat do svého srdce tak, aby v něm mohl vládnout tak, jak on sám bude chtít? Mám ještě něco, co jsem mu neodevzdal? Chci mu to odevzdat? Upřímně o tom s Ježíšem pohovořím.
- Během liturgie, kdy budu zpívat „Hosana", se zamyslím, zda je Ježíš opravdu radostí mého života. Je pro mě jeho přítomnost v mém životě pramenem hluboké radosti? Nechovám v sobě smutek, strach, obavy? Řeknu Ježíši o svých pocitech. Poprosím, aby je proměnil.
- Budu kontemplovat Ježíše, který vjíždí na oslátku do Jeruzaléma. Připojím se k zástupu lidí, kteří mu provolávají slávu a prostírají před ním své pláště. Jaká je má úcta k Ježíši? Umím ho vyznávat veřejně?
- Ježíš, který jde na smrt, mi připomíná, že následování ho vyžaduje celoživotní oběť. Jak naplňuji své životní povolání? Nesklouzávám k prostřednosti a kompromisům? Mám v sobě hlubokou touhu po evangelním radikalismu?
- Budu chválit Ježíše, který jde za mě na smrt. Poprosím ho o milost vytrvalosti s ním v jeho utrpení: „Ježíši, trpící kvůli mým zradám a útěkům, smiluj se nade mnou!"
(Převzato z knihy otce K. Wonse, SDS, Modlitba evangeliem na každý den)
Vytisknout stránku