"Tato noc je po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina"(srv. Ex 12,42). V tuto svatou noc slavíme Velikonoční vigilii, první, ba dokonce "matku" všech vigilií liturgického roku. Jak mnohokrát zpívá chvalozpěv, procházíme cestou lidstva od stvoření až k vrcholné události spásy, kterou je smrt a vzkříšení Krista.
Světlo Toho, který "byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli" (1Kor 15,20), činí "jako den jasnou" (srov. Ž 138,12) tuto posvátnou noc, právem považovanou za "srdce" liturgického roku. V této noci celá církev bdí a v rozjímání prochází události, které vedly k spásnému zásahu Boha do vesmíru. (sv. Jan Pavel II.)
VYJÍT Z HROBU VLASTNÍHO HŘÍCHU
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu. Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám říkal, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova; a ještě některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim. Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo. (Lk 24,1-12)
Ztiším se a nechám se prostoupit Božím Slovem. Prosím o milost otevření se novému životu.
- Již pouze noc mě dělí od opětovného prožívání Neděle zmrtvýchvstání. Ve velikonočním poselství uslyším: „Blažená noc, která spojila nebe se zemí, člověka s Bohem.“ Poprosím Ducha svatého, aby mi skrze rozjímané Boží slovo daroval velikonoční radost.
- Budu doprovázet ženy na cestě ke hrobu. Nesou si připravené vonné oleje – znamení snoubenecké lásky k Ježíši (v. 1). Co přináším já Ježíši na velikonoční vigilii? Jaké plody přinesla moje letošní postní doba?
- Všimnu si překvapení ve tvářích žen. Vidí odvalený kámen (v. 2). Vstoupím s nimi do hrobu. Jsou vyděšené a bezradné. Nerozumějí znamením, které vidí.
- Jsem pozván, abych spolu se ženami vstoupil do tajemství, které mě přesahuje. Bůh zjevuje svou životodárnou moc způsobem, který překračuje horizonty mého myšlení. Souhlasím s tím?
- Zaposlouchám se do velikonočního poselství, které je určeno ženám (v. 5-7). Mým jediným smyslem života je zmrtvýchvstalý Pán. Mnohokrát mě o tom přesvědčoval svým Slovem (v. 8).
- Zastavím se u svých tužeb a plánů, do kterých vkládám nejvíce životní energie. Jaké jsou to touhy a plány?
- Připomenu si slova z Bible, která mě v životě nejvíce oslovila. Věřím, že se naplní? Která Ježíšova slova z evangelia neumím přijmout?
- Po velikonoční vigilii poběžím ještě jednou spolu s Petrem k prázdnému hrobu (v. 12). Zůstanu zde chvíli a budu kontemplovat tajemství zmrtvýchvstání. Na cestě domů si budu opakovat slova velikonočního poselství: „Ó vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!“
(Převzato z knihy otce K. Wonse, SDS, Modlitba evangeliem na každý den)
Vytisknout stránku